1. Job Fair - Glacier National Park

Jako první nás čekal JF se zaměstnavatelem Glacier National Park. Byl to jeden z mála letošních Job Fairů, na který přijel zástupce zaměstnavatele osobně. Ale způsob, jakým probíhal tento pohovor, nás naprosto šokoval.
Na pobočku SA v Praze jsme se měli dostavit dne 15.2. 2010, a protože jsme se díky Markétce zaregistrovali velmi brzo (asi tři minuty po otevření registrace), šli jsme na řadu v první skupince dvaceti lidí. V tu chvíli jsme ještě netušili, kolik takovýchto skupinek tento pohovor absolvuje. Nakonec jsme zjistili, že koumáci ze Student Agency dovolili přihlásit se přes 60 studentům. Práci ale dostalo jen patnáct vyvolených. Na recepci nám řekli, ať se posadíme do sálu k ostatním. Na první pohled byli všichni nervózní a my jsme nebyli výjimkou. Nejdříve přišla Lucka a oznámila nám, že plánovaná společná přednáška o práci v Glacieru nebude, protože pánovi z USA brzy letí letadlo domů, a že musí stihnout udělat pohovor se všemi přihlášenými. Do místnosti jsme vcházeli v pořádí, ve kterém jsme se zaregistrovali. Pokud cestujete ve skupině, platí pořadí registrace posledního z vás. Nebo alespoň mělo platit, organizace v tomto ohledu opravdu vázla - v naší skupině byla například slečna, která tu neměla svou kamarádku - ta byla až ve druhé skupině. To se pak na pohovor chodí ve dvojici jen velmi těžko!
Poté se již začalo chodit do místnosti, kde se odehrál pohovor. Velmi se spěchalo, takže na každou dvojici vycházelo cca 5 minut - velmi málo času na to, abyste ukázali vaši angličtinu a něčím přesvědčili zaměstnavatele. Šli jsme jako třetí  v pořadí - Markétka byla pekelně rychlá :-) Sedli jsme si ke stolu, Američan chvíli něco povídal o práci v Glacieru, jak to tam probíhá, že tam pracuje většina Američanů a cizinců jen minimum...a poté se nás zeptal na naše koníčky, jakou školu studujeme, jestli jsme už v USA pracovali a proč tam chceme jet. A to bylo vše. Nejdůležitější pro něj ale bylo, kdy můžeme odjet a do kdy můžeme zůstat pracovat. Napsal si tedy naše data na papír a oznámil nám, že máme velmi dobrou šanci, aby nás vzal. Rozloučili jsme se a s velmi dobrým pocitem jsme odešli na kolej. Lucka byla velmi hodná a slíbila nám, že výsledky pošle do druhého dne mailem.
Následující den jsme tedy netrpělive čekali na e-mail od Student Agency. Ten přišel kolem třetí hodiny a bohužel jsme se dozvěděli, že nás nebere. Hodně by mě zajímalo, podle čeho zaměstnavatel vybíral, když každého ze 60 lidí viděl asi 5 minut. Spolknuli jsme zklamání a začali se připravovat na další Job Fair do Yellowstonu, který byl už za tři dny.