středa 28. dubna 2010

2. Job Fair - Yellowstone National Park

2. Job Fair již byl podstatně lépe zorganizovaný. Přecházelo mu vyplnění životopisu na stránkách partnerské agentury Council. Mám takové tušení, že se na něj stejně ve finále nikdo nedíval, ale aspoň jsme měli pocit, že to není taková "hurá akce" jako předchozí JF. 19.2. jsme tedy vyrzaili na pobočku SA.
Nevím, jestli to bylo menším zájmem o tuto práci, nebo jednoduše zaregistrovali méně studentů, ale na tento JF nás dorazilo 25. Možná to bylo také tím, že rozhovory probíhaly přes webkameru, což ne každému může vyhovovat. I když jsme se registrovali celkem pozdě, na řadu jsme šli jako desátí, chodilo se opět po skupinkách, ve kterých chcete jet. K dispozici bylo 14 pracovních míst
V místnosti, kde pohovory probíhaly, byl počítač a sluchátka - bohužel jen jedny. Takže když pracovnice z Yellowstonu zpovídala Markétku, nic jsem neslyšel a koukal se akorát z okna - nic příjemného. Mě se ptala, jaké mám pracovní zkušenosti, co studuji za školu, co bych chtěl v Yellowstonu nejradši dělat...prostě si chtěla proklepnout, jakou máme angličtinu. Rozhodující ale pro ni byla délka práce - nejpozdější nástup byl tuším kolem 20. června, nejdřívější konec práce byl až 19. září - pokud jste mohli zůstat takhle dlouho v USA, měli jste vyhráno. V tu dobu nám sice již začíná semestr, ale do Národního Parku jsme chtěli tak moc, že oželíme 14 dní školy na cestování. A to je co říct :-D Dohodli jsme si tedy, že začneme pracovat 10. června a skončíme 19. září, s čímž neměla paní na druhém konci Skypu žádný problém a práci nám ihned přislíbila.  Je to pekelně dlouhá doba, ale aspoň si víc vyděláme na cestování.
Hledání práce tímto úspěšně skončilo a začala byrokratická část programu - soutěž o to, kdo vyplní víc formulářů :)

čtvrtek 22. dubna 2010

1. Job Fair - Glacier National Park

Jako první nás čekal JF se zaměstnavatelem Glacier National Park. Byl to jeden z mála letošních Job Fairů, na který přijel zástupce zaměstnavatele osobně. Ale způsob, jakým probíhal tento pohovor, nás naprosto šokoval.
Na pobočku SA v Praze jsme se měli dostavit dne 15.2. 2010, a protože jsme se díky Markétce zaregistrovali velmi brzo (asi tři minuty po otevření registrace), šli jsme na řadu v první skupince dvaceti lidí. V tu chvíli jsme ještě netušili, kolik takovýchto skupinek tento pohovor absolvuje. Nakonec jsme zjistili, že koumáci ze Student Agency dovolili přihlásit se přes 60 studentům. Práci ale dostalo jen patnáct vyvolených. Na recepci nám řekli, ať se posadíme do sálu k ostatním. Na první pohled byli všichni nervózní a my jsme nebyli výjimkou. Nejdříve přišla Lucka a oznámila nám, že plánovaná společná přednáška o práci v Glacieru nebude, protože pánovi z USA brzy letí letadlo domů, a že musí stihnout udělat pohovor se všemi přihlášenými. Do místnosti jsme vcházeli v pořádí, ve kterém jsme se zaregistrovali. Pokud cestujete ve skupině, platí pořadí registrace posledního z vás. Nebo alespoň mělo platit, organizace v tomto ohledu opravdu vázla - v naší skupině byla například slečna, která tu neměla svou kamarádku - ta byla až ve druhé skupině. To se pak na pohovor chodí ve dvojici jen velmi těžko!
Poté se již začalo chodit do místnosti, kde se odehrál pohovor. Velmi se spěchalo, takže na každou dvojici vycházelo cca 5 minut - velmi málo času na to, abyste ukázali vaši angličtinu a něčím přesvědčili zaměstnavatele. Šli jsme jako třetí  v pořadí - Markétka byla pekelně rychlá :-) Sedli jsme si ke stolu, Američan chvíli něco povídal o práci v Glacieru, jak to tam probíhá, že tam pracuje většina Američanů a cizinců jen minimum...a poté se nás zeptal na naše koníčky, jakou školu studujeme, jestli jsme už v USA pracovali a proč tam chceme jet. A to bylo vše. Nejdůležitější pro něj ale bylo, kdy můžeme odjet a do kdy můžeme zůstat pracovat. Napsal si tedy naše data na papír a oznámil nám, že máme velmi dobrou šanci, aby nás vzal. Rozloučili jsme se a s velmi dobrým pocitem jsme odešli na kolej. Lucka byla velmi hodná a slíbila nám, že výsledky pošle do druhého dne mailem.
Následující den jsme tedy netrpělive čekali na e-mail od Student Agency. Ten přišel kolem třetí hodiny a bohužel jsme se dozvěděli, že nás nebere. Hodně by mě zajímalo, podle čeho zaměstnavatel vybíral, když každého ze 60 lidí viděl asi 5 minut. Spolknuli jsme zklamání a začali se připravovat na další Job Fair do Yellowstonu, který byl už za tři dny.

středa 21. dubna 2010

Hledání práce

Pro nalezení práce jsme měli tři možnosti - buď si práci zajistíme sami, nebo si ji najdeme na Job Fairu, nebo si vybereme z nabídky SA. Mezi těmito možnostmi je celkem značný cenový rozdíl, takže dobře zvažte, jakým způsobem si budete práci hledat. Zkusím se zde popsat jednotlivé možnosti.
Práci si zajistíte sami - Toto je ta nejlevnější, ale také nejsložitější možnost. Pokud se programu účastníte poprvé a nemáte žádné kontakty v USA, budete se asi muset hodně snažit, aby vám vůbec někdo odepsal, natož vás chtěl na léto zaměstnat. Rozhodně netvrdím, že to nejde, spíš si myslím, že tato možnost je pro zkušené účastníky WaT.
Práci si vyberete z nabídky SA - V případě, že si na přímé rozhovory se zaměstnavateli nevěříte, můžete využít nabídek SA, které se asi od ledna začaly objevovat na jejich stránkách. Ale pozor, dokonce i někteří z těchto zaměstnavatelů požadují pohovor, i když pouze neosobní - tzn. přes Skype. Tato možnost je samozřejmě nejdražší. V praxi to probíhá tak, že SA aktualizují cca každých 14 dní svou nabídku pozic, vy si z nich vyberete job svých snů, zavoláte svému koordinátorovi a on vám pozici zamluví, přičemž platí systém "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Pokud si práci zamluvíte, už není cesty zpět, žádné změny již nejsou povoleny. Nabízených pozic je víc než dost, každý by si měl postupem času vybrat. Problém je, že ne vždycky seženete takovou práci, kterou byste chtěli dělat. Také se mi zdálo, že zaměstnavatelé požadují velmi brzký příjezd do USA (většinou konec května/začátek června), což ne každý může splnit.
Job Fairy - Pokud máte slušnou angličtinu, neměl by být problém si na Job Fairu práci domluvit. Obvykle Job Fair probíhá tím způsobem, že se osobně setkáte se zaměstnavatelem a vyjednáte si s ním podrobnosti práce - datum příjezdu a odjezdu, ubytování a další. Tento rok ale vzhledem ke krizi probíhala většina Job Fairů přes Skype, přímo do Prahy přiletěl myslím jen jeden nebo dva zaměstnavatelé. Na Job Fairy je nutné se registrovat, takže si hlídejte, kdy registrace začíná, jelikož kapacita jednotlivých setkání se zaměstnavateli je omezená a již byste se nemuseli vejít.

My jsme si práci nakonec našli na Job Fairu, jelikož jsme již od začátku chtěli do jednoho z Národních parků USA a účast přislíbily dokonce dva z nich - Glacier National Park a Yellowstone National Park. Z dalších zaměstnanců, kteří byli na Job Fairu, uvedu třeba McDonald's Hawaii, Hard Rock Café, Cedar Point Amusement Park a další. Většinou se jedná o zábavní parky či hotely. Pozice jsou rozmanitě různé, obvykle ale jde např. o číšníky, uklízeče, prodavače, obsluhu atrakce apod. Práce v NP obnáší jednu výhodu - zaměstnavatel vždy poskytuje ubytování a jídlo, které jsou navíc celkem levné. Nevýhodou je zase určitě vzdálenost od civilizovaného světa:)
Přihlásili jsme se tedy na Job Fair s Glacier a Yellowstone NP s tím, že si práci s jedním z nich prostě musíme domluvit.

pátek 16. dubna 2010

Pohovor ve Student Agency

Dalším krokem bylo absolvování pohovoru ve Student Agency. Nejdříve jsme se museli na jejich stránkách zaregistrovat, poté Markétka vybrala naši koordinátorku a jak se později ukázalo, měla šťastnou ruku, neboť slečna Lucka byla velmi vtřícná a vždy se nám snažila pomoci. Domluvili jsme si tedy datum a čas pohovoru a 27.11. jsme se dostavili na pobočku SA v Praze.
Lucka nám vysvětlila, jak to bude vše probíhat, jaké jsou naše možnosti hledání práce a dala nám smlouvu, kterou jsme si velmi pečlivě přelouskali a pak jí podepsali :) Součástí pohovoru byla samozřejmě i konverzace v angličtině, nebylo to ale nic hrozného, pouze pár otázek na to, odkud jsme, jaké jsou naše koníčky atd. Padla dokonce i otázka, jestli si myslíme, že spolu vydržíme 4 měsíce v zahraničí...odpověděli jsme, že určitě jo :-) Nakonec jsme ještě museli zaplatit zálohu - 2500 na program a 2000 na letenku. Takhle si vás SA pojistí, že si letenku koupíte u nich - přeci si nenecháte "propadnout" dva tisíce. Možná si řeknete, že je to nefér, ale pokud najdete na internetu levnější letenku a SA vám nedokáže zajistit levnější, máte právo na vrácení zálohy. Na tomto právu trvejte, jelikož agentura na vás bude chtít vydělat co nejvíce a jako první vám nabídne letenky dražší. Zálohy se platí hotově (možnost i kartou).
Od tohoto okamžiku jsme byli oficiálně účastníci programu Work and Travel a nezbývalo nic jiného, než čekat, až se na stránkách SA začnou objevovat nabídky práce.

sobota 3. dubna 2010

Výběr agentury

Prvním krokem, který nás čekal, byl výběr agentury, jelikož vyjet do USA na vlastní pěst a zařizovat si všechno sami by bylo asi oříšek. Agentura je přeci jen alespoň nějaká záruka, že budeme mít práci, navíc nám pomůže zajistit víza, pojištění a kdyby se v USA něco stalo, můžeme se tam obrátit na její partnerskou agenturu. Tím asi výčet výhod končí, samozřejmě, že všechno jde zařídit mnohem levněji - agentura si jednoduše namastí kapsu. Takže pokud máte nějaké kontakty na zaměstnavatele v USA, možná by stálo za to si vše zařídit sami. Ale pro nás, nováčky v programu Work and Travel, bylo nejvhodnější využít služeb agentury.

Rozhodovali jsme se prakticky jen mezi dvěma nejznámějšími - Student Agency a CCUSA. Samozřejmě podobné služby nabízejí i ostatní agentury, patří mezi ně třeba Czech-us, Atep, GTS International a mnohé další. Proč jsme se rozhodovali jen mezi SA a CCUSA nedovedu zdůvodnit, asi jsme chtěli jistotu v podobě velkého jména. Pravdou ale je, že spolehlivost jednotlivých společností je těžké posoudit, spokojenost účastníků je jiná případ od případu. Při vybírání agentury zůstává tedy asi nejdůležitějším kritériem cena - tady si dejte pozor, za co přesně platíte. Některé agentury nemají v ceně programu zahrnutý poplatek za vízum (cca 2500 Kč), některé zase pojištění.

Rozhodování bylo jednoduché, jelikož cenově vycházely obě agentury přibližně stejně. CCUSA navíc nabízeli jenom dvě možnosti hledání práce - buď si vybereme, že chceme do Národního parku, nebo nám zaručí, že pojedeme spolu - obě možnosti nešly kombinovat. My jsme chtěli spolu do Národního parku, takže jsme se rozhodli pro SA, která tuto možnost nabízela. Koncem listopadu roku 2009 jsme se tedy zaregistrovali na stránkách Student Agency a s naší koordinátorkou jsme si dohodli datum pohovoru. O tom napíšu více až v příštím článku.